Víte kde stála středověká ves Budislavičky?

Možná někdy projedete Běhařovskem a pravděpodobně si ani neuvědomujete, jaké zajímavosti a záhady tato malá, zdánlivě obyčejná pošumavská ves nedaleko Klatov ukrývá. Pokusíme se je pro Vás znovu objevit a oprášit, aby i na vás dýchaly zapomenuté časy našich předků.

"V dávných dobách ,na konci9.století ,kdy se v místech dnešní vsi rozkládaly jen hluboké a neprostupné dubové lesy plné divoké zvěře, zavítal do těchto končin ritíř Lev z Moravy se svou družinou, rytíř byl náruživým lovcem, a tak se stalo, že se mu zdejší kraj zalíbil a usadil se zde na trvalo. Vybudoval si sídlo - dřevěnou tvrz - zněhož vyrážel na lovecké výpravy. Později vyhledávali ochranu tvrze i další lidé, začali mýtit dobový les, obdělávat okolní půdu a v sousedství panského sídla vzniké ves. Protože všude běhala a řvala divoká zvěř, složili kolonisté název nové obce ze slov běh a řev, tedy Běhařev, ze kterého se vyvinul pozdější název Běhařov." Tolik tedy pověst. Písemnostmi doložená historie vsi začíná až rokem 1352, kdy je zde připomínána tvrz vladyckého rodu pánů z Běhařova. Na sklonku 16. stol. panství s raně renesančním zámečkem vyženil Bernard Bechanc z Baršov, který ho po desetileté držbě prodal Janu Sádlovi z Kladrubec. Statek se tehdy skládal ze zámečku, dvora, vsi, dílu sousedních Miletic a z pusté vsi Budislaviček, oníž se nám podařilo objevit něco zajímavého. Dnes již zcela zapomenutá ves Budislavičky se rozkládala na jednom z nynějších polí bývalého panského dvora, na kterém se již po dlouhá staletí zemědělsky hospodaří. Něchráněná ves byla pravděpodobně vypálena, někdy v husitských válkách nebo v nepokojných časech po nich. Vyvraždění a vypálení malých vsí zdivočelými hordami rozprášených a vykořeněných vojákůbez velitelů a panů bohužel nebývalo ve středověku ničím zvláštním. Stopy zaniklé vsi však ani staletí nezakryla. Vždy, když místní orající hospodář obracel půdu na tomto poli, jen více zvíraznil obrysy bývalých stavení. Při bližším ohledání zjistil, že se jedná o žárem vypálené půdorysy osmi zhruba čtvercových stavení, které i přes propast mnoha staletí připomínají život bývalých Budislavičanů i jejich tragický osud a děsivý shon. Půda vydávala při orbě i různá jiná svědectví o životě bývalých osadníků. Občas kus hliněné nádoby nebo staré podkovy a koncem 60. let 20. století i pravý poklad. Při hluboké orbě obnažila radlice pluhu velmi starou hliněnou nádobu až po okraj naplněnou stříbrnými mincemi, kterých nálezce napočítal úctyhodných 1146 ks. Na mincích byl většinou vyražen obrázek panovníka, který drží žezlo. Nálezce byl poctivý a stříbrný poklad nahlásil tehdejším pracovníkům klatovského muzea, kteří provedli první ohledání a a nakonec nález poslali na ohodnocení do Prahy, kde bylo určeno stáří mincí na 800 let (12. stol.) a jejich hodnota (jen orientačně) byla vyčíslena na tehdejších 60 000 korun. Psal se neklidný rok 1968 a podle slov nálezce se na pole po proniknutí zvěsti o pokladu vrhlo mnoho "zlatokopů", kteří jej překopávali v očekávání dalších objevů a snadného obohacení. Pole Budislaviců všaj další stříbrný poklad nevydalo. Jen poctivému hospodáři se při dalších jarních pracích podařilo objevit nedaleko předcházejícího nálezu mincí ještě archeologicky významné zbytky hliněné pece a dvě hlubší jámy se zbytky zvířecích kostí, mezi nimiž nechyběla ani čelist medvěda (!), který snad kdysi ves ohrožoval a byl zabit. Druhá jáma sloužila patrně jako sýpka, neboť se v ní nacházely zbytky zčernalého zrní. Dnešní milovníci záhad naleznou další zajímavosti Běhařovska a heho podzemí. Nedaleko vsi se zvedá skalnaté návrší Kaletinky, pod kterým se pravděpodobně nachází neznámé podzemní prostory. Můžete si to ověřit i vy, pokud na určitém místě poklepete na skálu a ona ona vám odpoví dutě. V blízkosti tohoto místa uvidíte starý lom ve kterém stál kdysi dřevěný letohrádek. Také přímo pod Běhařovským zámkem se nachází chodba neznámého účelu, ale bohužel se neví, odkud a kam ústí. Posle ústně předávaných pověstí mohla propojovat zámek v Běhařově se zámkem v Týnci. Podle jiných pramenů byla jen budována pro možnost útěku při přepadení. Podzemí v okolí obce bylo využíváno i ke zcela prozaickým ůčelům. Po těžbě železné rudy zbyly na Běhařovsku až 200 metrů dlouhé chodby. Tězba v nich byla zastavena z ekonomických důvodů až v 50. letech. Také nad nedalekým Úborskem se nacházejí jámy a díry ve skále po těžbě železné rudy.