Tajný projekt fašistů

Běhařovský zámek dostal současnou podobu pči přestavbě v letech 1923-1927, kdy byl jeho majitelem akademický malíř a grafik Alois Kalvoda. Kalvoda patřil mezi žáky prof. J. Mařáka na Pražské akademii a výrazné vyznavače impresionismu. Zdejší zámek mu posloužil jako jeho letní malířská škola, která se specializovala na krajinky a prošlo jí i několik malířů z klatovska. V té době byla před vchod zámku umístěna bronzová socha Josefa Drahoňovského Píseň našich hor A a na kašnu socha Pasačka Františka Úprky. Když Kalvoda v roce 1934 zemřel, byla vzámku zřízena dětská léčebna, kterou během 2. svět. války vystřídala nejprve organizace Hitlerova mláděž (Hitlerjugend) a později byl objekt Němci zcela uzavřen. Zámek byl ve dne i v noci hlídán českými četníky, kteří měli rozkaz sáhnout po zbrani, kdyby se snad zachtělo nějakému zvědavci nakukovat přes zahradní zeď, či snad nahlédnout za dlouho do noci rozsvícená okna, krytá těžkými závěsy. I přes snahu Němců utajit svoji činnost se přece jen místní lidé dozvěděli, co se děje ve starých místnostech zámku. Stalo se to díky tomu, že někteří občané měli přístup do zahrady zámku, kam např. zaváželi Němcům potraviny. Všimli si, že v zámku není jen malá Německá posádka, ale i počlivě hlídaná skupina mladých německých žen. Všechny měli všechny měly společné výrazné árijské rysy, jak byly definovány tehdejší zločinnou oficiální Německou rasovou teorií - blonďaté vlasy, modré oči, světlou pleť a pokud možno výrazné ženské znaky. Podle svědectví pamětníka byly ženy po čase odváženy pryč a nové zas přiváženy. Jejich počet se však všdy pohyboval kolem padesáti. Běhařovský zámek tak sloužil jako továrna na dokonalé Němce. vybraní důstojníci s árijskými rysy z jednotek SS sem byli posíláni na krátký odpočinek z bojiště, a aby dali život novým, ještě dokonalejším Němcům Třetí říše, kteří budou nadřazeni všem ostatním národům v Evropě a později ve světě. Přesně v duchu bible nacistů, Hitlerovy knihy Mein Kampf (Můj boj), ve které se píše mimo jiné i toto: "Každé křížení dvou bytostí, které nejsou na stejné výši, produkuje potomstvo, stojící uprostřed výše obou rodičů. To tedy znamená: mládě bude stát výš než rasově nižší polovina rodičovského páru, avšak ne tak vysoko jakojeho vyšší polovina. Proto v boji s touto vyšší rasou později podlehne. Takové páření však odporuje vůli přírody k vyššímu šlechtění vůbec. Jeho předpokladem není spojování vyšších a méněcenných, nýbrž naprosté vítězství těch prvních. Silnější má vládnout, a nikoliv se mísit se slabším, aby tím obětoval vlastní velikost..." Běhařovský zámek schovaný v Čechách realizátorům šíleného rasového projektu, který měl být možná utajený i před německou veřejností, velmi vyhovoval. Klidné a příjemné prostředí byloideální k otěhotnění. Ženy byly po splnění svého "bojového vlasteneckého" úkolu poslány do Německa. Ke konci války se Němci i se svým projektem vytratili, zámek krátce po osvobození obsadila americká armáda a po vítězství komunismu sloužil jakodělnická přípravka na vysoké školy. Později v něm byl dlouhou dobu láčebný ústav Klatovské nemocnice. Dnes je v soukromém vlastnictví a je využíván jen příležitostně. Koho z náhodných návštěvníků zámku by dnes napadlo spojovat ho s tajným projektem fašistů?